Milosrdná sestra
Anežka Antonie Witková
Autor: PhDr. Markéta Doležalová
Ústav pro studium totalitních režimů, Siwiecova 2, 130 00 Praha 3
převzato z www.deutscher-orden.cz
Po obsazení zbytků Československé republiky v březnu 1939 okupanti, kteří chtěli podřídit výchovu dětí a mládeže nacistické ideologii, pedagogickou činnost náboženských řádů zakázali. Pole působnosti Milosrdných sester a tím i Anežčino se sice zúžilo, sestry však směly pracovat jako ošetřovatelky ve své řádové a později i v Zemské opavské nemocnici.4 Často byly vysílány i do nemocnic v Novém Jičíně a ve Svitavách. Zde byla jejich ošetřovatelská činnost po celou dobu okupace nejen tolerována, ale dokonce, vzhledem ke zvýšené potřebě zdravotnického personálu v letech války, vítána. Svoji činnost mohly po rozpuštění Řádu okupanty dne 27. února 1940 vykonávat pod hlavičkou nově založeného spolku s poněkud složitým názvem Podpůrný spolek svaté Alžběty5 milosrdných sester bývalého Německého řádu (Unterstützungsverein St. Elizabeth der Barmherzigen Schwestern des ehemaligen Deutschen Ordens).
Opavská řádová nemocnice byla zprovozněna již v roce 1843. Původně se nacházela v klášterním areálu. Roku 1883 se přestěhovala do nové budovy mimo klášter. V těchto prostorách měla na svou dobu velmi moderně vybavený operační sál a těšila se lepší pověsti než nemocnice veřejná, zejména dokud tato původně stísněná a přeplněná léčebná instituce nebyla s účastí města Opavy přestavěna a v roce 1900 slavnostně otevřena pod názvem Slezská zemská nemocnice, rovněž s moderním vybavením a větší lůžkovou kapacitou, než měla nemocnice řádová. Milosrdné sestry však v konkurenci s civilní nemocnicí obstály díky přísné kázni. Řádová pravidla vyžadovala poslušnost příkazům lékařů a vrchní setry, v péči o nemocné kladla důraz na pečlivost, starostlivost a přívětivost při jednání s pacienty. Zapovídalo se jakékoli rozlišování mezi nemocnými, zejména zvýhodňování pacientů podle náboženského vyznání nebo nedostatek trpělivosti v zacházení se starými či popudlivými pacienty. V některých případech mohly sestry působit poněkud odměřeně, měly totiž zakázáno vést hovory s mužskými pacienty, komunikaci s nimi omezovaly na nejnutnější míru.
Dopis oznamující olomouckému arcibiskupovi
znovuzvolení Anežky Antonie Witkové provinční
představenou Milosrdných sester
Foto: ABS
Milosrdné sestry čerpaly prostředky z fondů Řádu (o majetku a ekonomické činnosti Řádu podrobněji dále), pokud však ošetřovaly pacienty v civilních nemocnicích a byly vysílány do vojenských lazaretů nebo do soukromých domů (nejvíce se tato praxe rozšířila právě za okupace) a tam dostávaly odměny, musely je odevzdávat ve prospěch Řádu. Celkově však platilo, že jejich péče vyšla ve srovnání s civilními ošetřovatelkami podstatně levněji. Ekonomický zřetel však nebyl zdaleka nejdůležitějším hlediskem při rozhodování o povolávání Milosrdných sester k ošetřovatelské péči mimo jejich "domovské" nemocnice. Zásadní roli při jejich výběru hrála vysoká míra profesionality. Především opavská řádová nemocnice byla proslulá kvalitními kurzy, v nichž si sestry osvojovaly nejpokročilejší ošetřovatelské metody. Opouštěly je s dostatečnou průpravou pro činnost sálových instrumentářek, zvládaly poskytování první pomoci i běžné postupy při výskytu infekčních chorob a otrav.6
Poslední měsíce okupace byly pro Milosrdné sestry náročným obdobím. Část z nich se dostala s vojenskými lazarety ustupujícími před frontou do Bavorska. Některé přesun zdravotně nezvládly a vrátily se do Opavy. Jiné se zpět do opavského nebo bruntálského mateřského kláštera dostaly s velkými obtížemi teprve po několika měsících, kdy byly uvolněny z americké internace. Dalších devět sester skončilo s transportem těžce raněných vojáků až v Sasku. Odtud po internaci v táboře Sagan a kratším pobytu v řádovém klášteře v Hofu an der Saale, kde se zotavily z útrap pěší cesty, dorazily do Pasova. Pasovská Charita je vyslala ke službě do přeplněného uprchlického tábora v Somme, kde panovaly zcela nevyhovující podmínky.7
4 Nemocnice ovšem tehdy byly s vývojem války v neprospěch třetí říše stále více podřizovány potřebám péče o stoupající počty raněných německých vojáků, které přiváželi zejména z východní fronty. Německé vedení nemocnic, řádové stanovy, křesťanské přesvědčení, to vše sestry přirozeně vedlo k tomu, aby pečovaly o vojáky stejně jako o civilisty. Jistá část místní veřejnosti jim to ovšem nezapomněla a KSČ dovedla této skutečnosti po válce v pravou chvíli zneužít.
5 Sv. Alžběta Durynská nebo též Uherská byla patronkou špitální péče a její jméno se velmi často objevuje v podobných názvech.
6 Podrobněji k působení řádových sester na Opavsku viz SUCHÁNKOVÁ, Lucie: Vývoj ošetřovatelské péče v Opavě od poloviny 19. století do roku 1914 bakalářská práce). Masarykova univerzita, Brno 2010. Viz
https://is.muni.cz/th/215773/ff_b/Vyvoj_osetrovatelske_pece_v_Opave_od_poloviny_19._stoleti_do_roku_1914.pdf
(citováno k 24. 10. 2013).
7 ABS, f. OV-V, vyšetřovací spis a. č. V-704 Ostrava, sv. 16, Zpráva o vizitaci za pět let, od 1. 1. 1940 do 31. 12. 1945, opis. Sepsáno v Opavě koncem prosince 1949 představenou A. A. Witkovou a určeno pro velmistra R. Schälzkyho.
